Povídka pro pravé chlapy

anebo obhroublá sociálně-patologická veselohra


	U televize sedí chlap a řve na obrazovku: „Do prdele!“ Fotbalista s číslem 7 na zádech se válí v bolestné křeči na trávníku a drží se za chlupaté lýtko. Přiběhne pruhovaný rozhodčí, vztekle máchá rukama a sází barevné karty na všechny strany. Sbíhají se ostatní hráči, nastává strkanice a dav diváků z ochozů metá pivní kelímky na hřiště... Chlap zuří a dopíjí láhev piva. Do obývacího pokoje, kde pupkáč v teplákách osamocen vysedává, vstoupí polekaná žena jeho. Ženská to je při těle, má ošklivý krátký zvlněný sestřih vlasů a z domácích elasťáků jí vytékají masité hýždě.  Jazyk má jako zmije, spustí s protivným tónem: „Co tady řveš?“ Chlap naprosto rezignovaně a vulgárně odsekne: „ještě ty se do mě ser!“ Ženská práskne dveřma, div nevysklí jejich matnou výplň skleněnou.

	Sobotní odpolední zápas skončil, domácí prohráli 3:1, a ze zaprášené bedny se linou infantilní skřeky reklam. Chlap sesbírá z podlahy vychlastané pivní lahve a šine se do kuchyně. Ženská vyváří, mastný smrad tučné krmě se lepí na špinavé zdi. „Fuj, to je smrad! Uhni,“ odstrčí chlap pupkem ženskou, aby se dostal do lednice a též nasázel lahve do basy vedle. „Poslední kousek, hergot...“ Chlap se zakloní pod posledním pivem a despotickým stojem brání ženské vrátit se ke škvařícímu se hrnci. Vychoval si jí silou k poslušnosti, neříká nic, smutně kouká. Pán panelákové domácnosti po posledním loku ale nyní s náznakem podezřelé ochoty zahřmí: „jdu nakoupit! Je něco potřeba?“ Ženská otráveně odpoví: „jo, chleba a vem ještě brambory.“ „Tak s těma se ti tahat nebudu, nazdar!“ Chlap popadne basu a jde přivolat výtah.

	Po ulici se motá jako golem, květnové slunce praží do zpocené tváře, která si pro sebe zamumlá: „ty vole, to je hic...“ Dveře do sídlíštní nálevny jsou dokořán, ryk a kouř se valí z té chýše s názvem Sportbar. Chlap tam nahlídne a zařve: „hned jsem tady, jenom nakoupím!“ Chlapi se řechtají: „jdeš nakoupit mlíko, jo, vole!?“ Samoobsluha je hned vedle, též v staré sídlištní komunistické betonové zástavbě. Chlap mine regály se zeleninou i pečivem a koupí jen novou basu piv a placatku vodky na večer. U pokladny nervózně podupává nohou, aby všichni viděli, kdo je tu pán tvorstva.

	„Tak jsem tady!“ Chlapa přivítá protáhlý halas kamarádů: „áááá...“ Basu si schová u výčepu, aby mu nikdo do pokladu nekopl a hned objednává točené! Banda správných chlapů si užívá soboty naplno, rokují o chybách hráčů té vypráskané prohry. Piva tečou do nateklých hlav, na lístkách útraty se rýsují ploty o mnoha plaňkách. „To bylo prodaný! Jsou to sráči...,“ mudruje jeden. „Jo, fotbal není co bejvával,“ přitakává druhý. „Srát na to... Dáme rumy?“ Ruka nahoře a všech pět prstů roztaženo. Na stole ihned přistává tácek s pěti panáky rumu. Chlapi si je rozeberou a rituálně jednohlasně pronesou: „...tak na sport!“

	V jednu hodinu ráno někdo mlátí do dveří bytu, klíče rachtají, ženská se s hrůzou budí. Je zřejmé, že se manžel vrací z nákupu a jako obvykle se nemůže trefit klíčem do zámku. V zoufalém vzteku otevře dveře a nadává: „Já už toho mám dost, tohle není život!“ Chlap se oplzle usmívá, červený nos vyniká v mdlém světle zářivek na chodbě. Ženská se vzpříčí ve futrech a řve, že ho domů nepustí. Opilec se ovšem rozzuří a vší vahou a hrubostí do ženy nakročí jako parní válec. Stačí ale zakopnout o práh a za strašného rachotu se zřítí i se stojatým věšákem na zem. Pivní lahve řinčí a kutálejí se z basy. Jedna se rozbije a pěnivé pivo syčí na linoleu. Chlap dostává amok a řve: „Ty krávo, já tě zabiju,“ mátožně se zvedá. Naproti vyleze stará sousedka v noční košili a řve: „Já zavolám policajty, jestli nebude klid...“ Žena se stydlivě omluví a rychle zavře dveře. Mezitím se chlap postaví na nohy a potácivě se sápe po manželce ve snaze jí chytit za vlasy, přičemž nadává: „vytřu s tebou podlahu, ty mrcho!“ Chlap v té zlosti velmi ožije a jeho náhle hbitým pohybům se žena již neubrání. Chlap má stisk jako železný svěrák, strhne ženu za ruku do pivní kaluže plné střepů, pivo se mísí s krví... Na pomoc matce vyběhne patnáctiletý syn, jediné dítě. Má vyholené kouty na hlavě a podlouhé vlasy zašmodrchané do nevzhledných dredů. Řve na svého nevlastního otce a snaží se mu chytit ruku: „Ty hajzle, nech jí!“ Otčím upře vražedný zrak na mládežníka a se slovy: „drž hubu, ty zkurvenej feťáku,“ jej udeří druhou rukou sevřenou v pěst. Mladík odlétne hlavou na zeď a rozrazí si obočí.

	Ráno se chlap omluví, že to trochu přehnal. Ženská uvaří nedělní oběd, ale s chlapem nepromluví. Syn se tři dny neukáže doma.


Ane-arch /duben 2010/